Leodegrance (Občasný) - 4.9.2005 > tichotam> Daktylotrochej je samozřejmě sestupný. Může proto, v neúplné variantě, suplovat vzestupný jamb, pouze pokud je obklopen většinou neúplných trochejů s předrážkou. Pak může být intonován vzestupně, i když nijak silně. To je ale výhoda češtiny, že přízvuky v naší mateřštině nejsou nijak zvlášť silné. Proto nám taky ve vázaném verši nejvíc vyhovuje sylabotónický veršový systém, méně už sylabický a ještě méně tónický nebo časomíra.
Pokud chceš stanovit metrum básně ve vázaném verši, je samozřejmě nutné rozebrat verš po verši, rozepsat rozložení slabik a přízvuků, poznačit césury, popř. dierese. V některých verších samozřejmě zaznamenáš odchylky. A neznamená to, že každý verš má jiné metrum, ale že metrum je pro celou báseň stejné, pouze někde můžeš první tři slabiky interpretovat jako trochej s předrážkou, jinde jako daktyl. Kupříkladu.
Při překladu tedy buď stanovíš obecné metrum básně a v něm překlad pořídíš, nebo se budeš snažit přeložit veškeré metrické odchylky, jak jsou, což mi připadá mírně řečeno problematické, a kromě toho taky zbytečné.
Sám jsem si tohle kdysi vyzkoušel při překladu Poeova Havrana, středoškolská práce, 17 let, metoda dvojího překladu (překlad jedna osoba, přebásnění druhá osoba). Zajímavá zkušenost a docela švanda. Nicméně nejsem žádný odborník, znám pouze základy versologie a občas se je pokouším uplatňovat při vlastním psaní.
Je to v podstatě tak, jak říkáš, nic už nesklízej se dá vyložit jako -u/-u/-, zvláště když předchozí stejný verš vyprázdnili jej se dá vyložit stejně, tedy -u/-u/-. Metrická interpretace ve velké míře záleží na kontextu metra. Verš nic už nesklízej, by správně byl: -u/-uu, předchozí vyprázdili jej by byl: -uuu/-. Metrický kontext celé básně mi však dovoluje obé interpretovat jako dvě trochejské stopy s třetí neúplnou.
Teď už musím mazat, pokusím se to podrobněji rozebrat ještě zítra. 
