|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Vidím se a divím se: na poslední nemocniční posteli a já stále - v rozpacích. Ještě uhýbám před pohledy příbuzných, ještě pořád se skrývám i před sebou. Sestřička mi dává před vyschlá prsa misku a já poprvé nacházím vzřeč a chrlím všechno zamlčované, zapírané, zahrabávané, nevědomé, trapné, nestoudné a zlé. Poslední závoj padá a zůstává prostá šifra. Je to šifra - kód, šifra klíčová. Jsem teď klíčem v něčích rukou a odemykám. To znamená naprostý konec a také moje probuzení, už po všem.
|
|
|
