Potkal jsem královnu,
její království bylo z ledu
i celý její hrad.
Do nohou mne záblo,
když jsem s ní tančil.

Vyrostla rudá růže,
tam uprostřed toho ledu
a já jsem k ní přivoněl,
byla jak ostrůvek tepla
a já jsem z ní oněměl.

Ta růže na tom ledě
způsobila snad,
že jsi zapomněla moje jméno.

A tak jen čekám, snad si vzpomeneš;
znám tvoje nálady a trošku se jich bojím.

Chytil jsem se do tvého úsměvu,
ty přede mnou utíkáš
a já tajně doufám, že se nepustím...

Proč mi chceš utéci?
Já nabízím ti sebe!
Dal bych ti všechno
a nechci víc,
než abys řekla,
řekla moje jméno.

Prosím tě, tak jak jsem nikdy neprosil,
potřebuji to jméno abych - byť jen chvíli žil.

Nápadně nenápadný
ukládám do tvých kapes svoje vizitky.
Doufám, že je tam najdeš
a vzpomeneš si na mý jméno…

Ten, který zemřel aby žil.
Ten, který prohrál, aby zvítězil.
Ten na kterého zapoměli.
Ten, který se směje, když jeho srdce krvácí.
Ten, který říkal hezká slova.
Ten, který snil a v těch snech se utopil.
Ten, který uměl naslouchat i když jeho nikdo neslyšel.
Ten, který miloval život, ale sebe mít rád neuměl.
Ten, který žil s maskou, aby duši svou skryl.
Ten, který pochopil všechny i když sobě nerozuměl sám.
Ten, který sršel vtipem, když jeho oči topily v slzách.
Ten, který příliš mnoho chtěl a příliš málo mohl.
Ten, který čeká někde v pozadí a neumí pomáhat náhodám.
Ten, který všemu volný průběh dal a prohrál sebe sám.
Ten, který čeká až ho oslovíš…

Za jméno nabízím ti sebe!
Dal bych k nohám tvým všechno a nechci víc,
než abys řekla to slovo,
to mý jméno…

Jsi ledová královna
a já mám horký srdce
a tak se nesmím přiblížit,
prý bych tě rozpustil
a co když to chci
a co když po tom toužím.

Řekla jsi: Dej mi čas.
Já ti ho dal,
tak prohrál jsem sebe,
nedát ti ho,
prohrál bych tebe.

Nade mnou zatáhly se mraky
a prší.
deštník, deštník ten mi nepomůže.

Nevadí mi, že jsem mokrý.
Vadí mi, že je mi zima.

Z rudé růže je dnes bílá,
zmrzla,
zemřela…

Chtěl jsem ji utrhnout a zahodit,
ale nenašel jsem k tomu odvahu.
Moje srdce mi to stejně nechtělo dovolit,
tak jsem ho vedle té růže položil,
třeba ho tam někdy najdeš,
třeba si jednou, třeba si vzpomeneš,
na jedno slovo,
na jedno jméno,
na které čekám…