|
V noci, když dlaní hebkou
hladím svá nebesa plačící v bouři,
když šat svůj nahá sbírám roztroušený po poli,
v noci, když slzy smáčí mi tvář
a ty nevíš kde jsem
a co jsem zač.
V noci, když padající listí
stromům hrůzyplné básně šeptá,
v noci, když tma se snáší na víčka
já sama do očí si hledím
a čekám, snad déšť zklidní ránu hnisavou.
Ústa by chtěla křičet, že to bolí,
chtěla by, ale nemohou.
V noci, když tma se snese na děti
a milenci se vášní zmítají,
já běžím k nebi a prosím
o milosrdnou smrt - potají.
|
|
|
