Já poznala jsem omamnou vůni jasmínových květů,

ptačí zpěv v korunách vysokých stromů,

nepopsatelné kouzlo pamětních domů,

dokonce i tajemnou leč zrádnou krásu jiných světů.

Jen jedno přání ještě zbývá

- zavřít oči, roztáhnout křídla,

položit se do rukou vánku,

tak, jak to vídám ve svém spánku.

Já poznala jsem nepřemožitelnou sílu lásky,

bolest raněného srdce, lidskou zlobu, nenávist,

neústupnou tvrdohlavost, lhostejnost i závist,

přelétavý dotek štěstí i pravdy polámané vlásky.

Jen jedno přání ještě zbývá

- na nejvyšší horu vylézt, když se stmívá,

nadechnout se z plných plic,

zamávat křídly a odletět k hvězdám blíž.

Já stojím na vysoké skále, ze suché trávy si čelenku splétám,

touha po nemožném je královna mocná, krutá a neúprosná,

zavřít oči, roztáhnout křídla, ... kolikrát jsem jen tohle už viděla ze sna,

jen jeden krůček, ... malý krůček ... a ... a létám.

Jen jedno přání ...