Sto padesát dva
Řekni číslo od jedné do pěti.
Sto padesát dva.
To není od jedný do pěti!
Já vím. Nemám ráda, když mě někdo omezuje.
A proč zrovna sto padesát dva?!
Protože se mi líbí. A protože je to moje šťastný číslo.
Dobře, ale teď už doopravdy. Jenom od jedný do pěti, jo?!
Sto padesát dva!
Hej! To není fér…
Co se ti pořád nelíbí - máš tam hned tři čísla od jedný do pěti…
No jo, jenže já z nich potřebuju jedno vybrat.
K čemu, prosím tě?!
To ti teď nemůžu říct, protože to je děsně tajný, víš?!
Aha, tak to pak jo…
Ale stejně se kvůli těm tvejm tajnostem nenechám omezovat. Já jsem tvrdohlavá, a za tou sto padesát dvojkou si prostě stojim…
Ach jooo…
Tak si hoď kostkou, a nebuď hned naštvaná!
Hm…
Kostka je k ničemu! Koukej: padlo šest… Já se na to vykašlu - když hrajem člověče, šestka mi nepadne nikdy …
Tak házej znova.
Tak jo…
Tři! Ale tu jsem nechtěla… Myslíš, že můžu házet znova?
Mně je to přece jedno, dělej si, co chceš…
Jedna! Ta se mi taky nelíbí…
S tebou je to taky těžký…
A jaký číslo by se naší princezničce líbilo?!
Pět…
No dobře, no… Tak teda pět.
Jé!!! Děkuju!
A už mi řekneš, k čemu ti to bude?
Nooo, tak teda jo - musela jsem vybrat Lidušce v čem dneska bude spinkat. A číslo pět mělo to krásný pletený pyžamko od babičky Věrky, víš?!
Aha. A proč jsi jí ho nedala rovnou?
To by nešlo - to by pak nebyl ten Osud, víš?!
25.7.2005
|