Námět
  Postarší chlípník Albert (Michael Gambon) zdánlivě vlastní dvě věci - stylovou barokní francouzskou restauraci Le Hollandais a svou na první pohled rezignující ženu Georginu (Helen Mirren), kterou sprostě ponižuje před svou partou vyděračů, jenž vyhrožují konkurenci a obstarávají tak peníze či třeba vzácné příbory pro jeho podnik. Georgina se však mezi předkrmem a hlavním chodem povážlivě sblíží s hostem restaurace Michaelem (Alan Howard). Když Albert jejich vztah odhalí, chystá se krutá pomsta.

  Hodnocení
  Při úvodní scéně filmu Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec, ve které je jakýsi Albertův dlužník svlečen do naha a nucen jíst psí výkaly, by se mohlo zdát, že tento snímek nebude ničím převratným, pouze se bude trochu upjatě snažit šokovat násilím a nechutností. Tento mylný dojem je však zakrátko vystřídán úžasným pocitem, že sledujeme jeden velký skvost na filmovém plátně.

  Vše spolu začíná sametově ladit a vytvářet jedinečný umělecký tvar. Je jistě zapotřebí velké dávky invence a geniality, aby se povedlo spojit tolik rozmanitých prvků, které Greenawayův snímek, jenž tento britský režisér natočil dle vlastního scénáře, nabízí. Poněkud bizarní příběh je sice situován do současnosti, ale vzhledem k tomu, že se děj odehrává převážně ve stylové barokní restauraci, získáváme dojem zvláštní nadčasovosti.

  Za poslechu několika krásných témat, jenž složil mistr filmové hudby Michael Nyman, se noříme do barevně neuvěřitelně výrazných scén, které přichystal svou kamerou Sacha Vierny. Přechody jednotlivých záběrů "přes zeď" barevně často bijí do očí (nejvýrazněji asi rudá chodba a sněhově bílé toalety), ostrost takových momentů však Nymanovy smyčce přirozeně zjemňují a dodávají potřebný emocionální náboj. Zajímavé jsou symbolické odkazy: hoch, který zpívá operní árii o zbavení se hříchu, Michael, který je udáven listy ze své nejoblíbenější knihy, nebo Albert, jenž je nucen jíst maso své oběti. Nemělo by se zapomenout na nádherné kostýmy Jean-Paula Gaultiera ani na výborné herecké výkony všech zúčastněných, i když Greenawayův snímek primárně na nich nestojí.

  Někteří kritici film hodnotí jako obraz britské společnosti v období thatcherismu, já jako ne-kritik jej vidím jako smutně krásnou slast pro oči i pro uši, která v nás zanechá nesmazatelnou stopu.

  A na závěr nechť vše shrne Georgina, hlavní hrdinka příběhu: "Je konec. Bylo to krátké, ale nádherné."